30 let od revoluce
V roce 89 mi bylo 10 let
Zažil jsem dobu, kdy jsme museli ve škole říkat soudružko učitelko. Kdy v obchodech nebyly banány a jednou za rok jsme si nasazovali plynové masky. Byl to i čas, kdy se nejlepší peníze jmenovaly „Bony“. Pamatuji si Tuzex v Jalta pasáži, kde v regálech stály krabice vytouženého Lega. Tehdy jsem o něm snil a dnes se běžně prodává po kilogramech i jako „mix“ na Aukru.
Když jsem se v roce 1990 poprvé dostal do rakouského městečka Laa an der Thaya, živě si pamatuji, jak největším trhákem byl margarín, kazety BASF a Coca Cola. Zakopl jsem tehdy před rakouským hračkářstvím, protože jsem nemohl odtrhnout oči od jeho výlohy, a hořce se rozplakal.
To všechno už je však pryč. Jsem osudu vděčný za to, že jsem mohl tuto zvláštní dobu zažít. Byť jen na chvíli, ale mohl jsem na vlastní kůži cítit, co to znamená žít v končící totalitě a jak voní první nádech svobody. Nota bene, když jsem tou dobou rovnýma nohama skočil do moře pocitů zvaného puberta. Dychtil jsem po zážitcích, novinkách, hudbě i zahraniční kultuře – a to vše nyní bylo k mání, jako na talíři.
Díky revoluci jsem také poznal, jak vypadá skutečné lidské sepětí a pozitivní souznění davu. Když jsem se ztratil při demonstraci na Náměstí Svobody, hodní lidé mě pomohli vysadit na přenosový televizní vůz, abych byl dobře vidět a rodiče mě našli. Nikdo mě neušlapal ani nemusel odvádět na policii.
Dnes je mi 40 let, mám dvě děti v podobném věku (8 a 10 let). Filípek a Honzík ale zažívají revoluci úplně jinou, digitální. Ani tu nebude lehké vybojovat, aby zůstali v dospělosti svobodní a nezávislí. Je to však jeden z cílů, který mi leží na srdci.
Foto: Rodina, vánoční sešlost v roce 1989. Jsem hrdý na to, že jsme byli součástí důležité změny. Stačí si uvědomit, že pouhých 38 dní před vznikem této fotografie se odehrávala demonstrace na Národní třídě. Mimochodem, nejsem na snímku patrně protože, že někdo musel zmáčknout spoušť fotoaparátu.
Foto: Maminka a babička při procházce městem. Opět někdo mačkal spoušť fotoaparátu. Inu, jak se ukázalo, být za kamerou a ne před ní byla skvělá příprava pro mé studium na vysoké škole, v ateliéru Video a multimedia na Fakultě výtvarných umění VUT.
Nezávislý kandidát do Senátu za Brno
Lukáš Berta
píše blog Svobodná vlaštovka
Publikováno | 16. září 2019