Malý ombudsman a lobbista občanů v nesnázích? Kdo? Senátor!
Lidé máji pocit, že mnoho politiků žije odtrženo od reality a nezná nebo neřeší jejich problémy. Proč?
Protože v parlamentním systému, kde politika na kandidátku nominuje politická strana, se musíte v prvé řadě zavděčit spolu-straníkům a vedení. Občan je až na druhém místě.
V Anglii je běžné (viz níže), že občané kontaktují své parlamentní zástupce s jejich běžnými starostmi, protože je volí přímo a nikoli skrze politickou stranu. Politik tak má důležitou bezprostřední zpětnou vazbu o tom, co lidi skutečně trápí a jakou agendu potřebuji řešit. Člověku v nesnázích také může doporučit vhodné řešení a poradit, jak má postupovat dále. Nezávislý senátor tak plní roli jakéhosi „malého“ ombudsmana, který může „lobbovat“ za potřeby občanů v regionu.
Senát by neměla být pohádková věž ze slonoviny. Pro inspiraci: Jak to chodí v Británii? Dovolím si odcitovat tři odstavce z knihy Jiná Británie, od Jiřího Hoška, bývalého zpravodaje Českého rozhlasu v Londýně.
S voliči se mluví!
Čeští politici si většinou na existenci veřejnosti vzpomenou zhruba půl roku před parlamentními volbami. To jejich britští kolegové jsou s voliči v kontaktu pořád, včetně těch, u nichž vědí, že jejich hlas vlastně nemají šanci získat. Pozoruhodná odpovědnost politiků vůči voličům je samozřejmě do značné míry dána většinovým volebním systémem, díky němuž mají obyvatelé daného okrsku vždy jednoho jasně definovaného zákonodárce. Tomu pak skládají účty a žádají ho o intervenci ve věcech, které v drtivé většině případů s celostátní politikou vůbec nesouvisejí. Jsi jednou náš poslanec, tak se starej!
„Asi dvě třetiny žádostí nebo dotazů, se kterými se na mě voliči obracejí, se týkají místních témat. Aktuálně to jsou hlavně problémy se svozem odpadu nebo nedostatek míst ve školách. Lidé čekají, že poslanec parlamentu bude řešit nefunkční pouliční osvětlení nebo otázku místní sociální péče," popisuje svůj každodenní chleba liberální demokrat Tom Brake, který v Dolní sněmovně zastupuje londýnské předměstí Carshalton. Ukazuje mi za oknem své poslanecké kanceláře klec s návnadou, kam se spolu s dobrovolníky ze svého týmu snaží odchytit nemocnou lišku chodící po okolí. Pro voliče je taková činnost často důležitější než postoj k nukleárním ponorkám.
Britský občan ví, kde a kdy svého zákonodárce zastihne. Pokud se to nepodaří, může velice snadno navázat kontakt se členem poslancova týmu, který se jeho záležitosti začne okamžitě věnovat. Když školský odbor jedné londýnské městské části ztratil přihlášku mé dcery a ta marně čekala na místo ve škole, zněl první dotaz britských sousedů unisono: „Už jste kontaktoval svoji poslankyni?!" V Česku by mě nikdy nenapadlo zákonodárce s takovou prkotinou otravovat. Vlastně bych ho nebo ji asi neotravoval ani s něčím mnohem podstatnějším. Troufám si říct, že drtivá většina Čechů se ani nikdy nepídila po tom, kde má jejich místní poslanec svou kancelář a jak se k němu dá potenciálně dostat.
(Jiná Británie, Jiří Hošek, Nakladatel: Radioservis 2018)
Přímý kontakt s lidmi považuji za velmi žádoucí a jako senátor bych rád pomáhal občanům v nesnázích hledat řešení jejich problémů.
Lukáš Berta
autor blogu Svobodná vlaštovka
Publikováno | 7. října 2019