Z deníku amatérského běžce
Virtuální Triexpert CUP 2020
Virtuální Myslivna #1 (14.5.2020)
Kdyby plameny v pekle nemusely být červené, tak bych vsadil moje propocené tenisky, že dech Lucifera má barvu zelenou! Ano, zelenou. A nemluvím o nějakém deliriu z absintu nebo peprmintky – mám na mysli můj první virtuální závod Triexpert Cup Myslivna!
Člověk si řekne: „Tak to zkusím, bez tréninku. No a co.“ Zprvu se zdají ty zelené keře a stromečky vůkol Myslivny příjemné, konejšivé, rozverné. Ptáci štěbetají, jako by měřili mé kroky. Skoro do rytmu. Hotová poezie!
Po prvních deseti minutách mě ale napadá, že jsem se nepodíval na výškový profil? Ten veselý sešup dolů se někde zlomí, protože jinak by cíl musel být na Mendláku ... a to při vší mé počínající zbědovanosti určitě není; alespoň pokud mě paměť neklame. Ne, zbytky intuice a jakýsi vnitřní kompas probleskují mojí myslí stejně jako poslední paprsky slunce.
Buky a duby se mi teď už do očí vysmívají, jak se pachtím. Obzvláště duby se hihňají, protože dobře vědí, že trasa Myslivny je stejně klikatá jako jejich vykrajované listy. Tak strašně klikatá, jako třeba fjordy? To chladivé pobřeží ... tady je ale zelené peklo. Už blouzním - nahoru, dolů, nahoru, dolů ... že já usnul na horské dráze?
Hůř, moje duše už vyskočila z těla a gravitace ji katapultovala v pudu sebezáchovy někam přede mě ... ba ne; to mě předběhla sama smrt. Ale to není možné. Prostě mě jenom předběhla nějaká paní. Podle siluety určitě ne mladší než já. Hanba amatérovi!
Vypadá to, že se dávám do kupy. Ale ještě nejsem u cíle. Poslední zatáčka? Zastávka MHD a prudce doleva. Proboha, co to je zase za stoupák? Mám pocit, že mě někdo strčil hlavu do ždímačky a pustil ji na plný výkon. Ten kopec - to je jako kdybych šlápnul na hrábě a dostal ránu přímo mezi oči.
No nic, konec „dojmologie“. Přemýšlím vlastně, proč tak naříkám. Vždyť už jsem určitě u cíle, nebo u konce, ať už to znamená cokoli.
Vlastně, nikdo mě nenutí, abych běžel ... je to přece dobrovolné, svobodné ... a tak osvěžující. Když už to nemůže být horší, tak se najednou endorfin rozlije v žilách. Ach ta odměna. A já si říkám, že to "peklo" vlastně stálo za to.
Lukáš Berta
autor blogu Svobodná vlaštovka
Publikováno | 15. května 2020